NěMCI VYVíJEJí AUTONOMNí ELEKTRICKé KOLOBěžKY. SAMY ZAJEDOU K NABíJEčCE
Popularita elektrických koloběžek coby dopravního prostředku „na poslední míli“ roste, nicméně kromě nesporných pozitiv mají i svá negativa. Mnohá města,...
Popularita elektrických koloběžek coby dopravního prostředku „na poslední míli“ roste, nicméně kromě nesporných pozitiv mají i svá negativa. Mnohá města, ve kterých lze koloběžku pronajmout, řeší parkování na nevhodných místech. Vyřešit by to mohly autonomní koloběžky, o kterých informuje New Scientist.
Prvním krokem na této cestě jsou dálkově ovládané koloběžky, které dokážou udržovat rovnováhu, jezdit a zastavit. Později bychom mohli v ulicích měst vídat koloběžky, které se budou pohybovat zcela samostatně.
Jezdí sama a nepřevrhne se
Tímto způsobem by bylo možné zajistit nejen bezpečné parkování – stroj by prostě po vrácení odjel na k tomu určené místo – ale i nabíjení. V současnosti sbírají vybité koloběžky dobrovolníci, kteří je za úplatu nabíjejí a následně vrací na některé z určených míst. Autonomní koloběžky by měly být schopné dopravit se na nabíjecí stanici a dobít svou baterii samy.
Robin Strässer a David Meister z univerzity v německém Stuttgartu a jejich kolegové pracují na autonomní koloběžce. V nedávné minulosti předvedli verzi, kterou lze ovládat na dálku a která se sama vyvažuje, aby se při jízdě nepřevrhla.
Koloběžky jsou pro tyto účely vybaveny kovovým diskem zvaným reakční kotouč („reaction wheel“), který se může otáčet oběma směry a vytvářet tak točivý moment, aby udržel koloběžku ve vzpřímené poloze, přičemž je řízen senzory náklonu a palubním počítačem.
Následně přidali tři levné ultrazvukové senzory, jejichž prostřednictvím koloběžka rozpoznává překážky. Jeden snímač směřuje dopředu, další dva pak sledují levou a pravou stranu. Senzory dokážou detekovat překážku na vzdálenost až čtyř metrů a testy ukázaly, že koloběžkám nečiní problém identifikovat překážku a bezpečně zastavit ani uprostřed zatáčky.
V plánu je úplná autonomie
Odborníci nyní pracují na softwaru, který koloběžkám umožní, aby se pomocí satelitní navigace samy přemístily na určitá místa v areálu Stuttgartské univerzity. Ten je podle Robina Strässera uzavřeným a pochopitelně méně složitým prostředím než rušné centrum města.
Dle Meistera jsou problémy, které je nutné vyřešit, podobné těm, jaké musí řešit auta bez řidiče. „Technické úkoly, které musíme splnit, jsou stejné, ale je šance, že to zvládneme provést s levným hardwarem, v podstatě proto, že se jedná o nízké rychlosti a není zde tolik dalších účastníků, kteří se pohybují vysokou rychlostí.“ říká. „Naší výhodou je, že pracujeme v nízkých rychlostech, takže pravděpodobně nikoho nezabijeme.“
V další fázi je v plánu přidání kamer a vylepšení řídicího softwaru tak, aby koloběžky lépe chápaly terén a mohly naplánovat trasu kolem případných překážek. Strässer věří, že technické problémy zvládnou překonat během několika let, ale než bude koloběžkám povoleno jezdit autonomně po městech, bude třeba vyřešit ještě složité legislativní a regulační otázky.
Výsledky dosavadního vědeckého bádání byly publikovány 22. března na webu Arxiv.org. Robin Strässer a David Meister v tomto článku konkrétně popisují filtr pro zmírnění šumu měření a chybějících hodnot a také regulátor s plánovaným zesílením, který v případě potřeby omezí rychlost elektrické koloběžky z důvodu hrozící kolize.
Přečtěte si také:
2024-04-23T05:48:03Z dg43tfdfdgfd